Téměř patnáct let zkušeností se šitím (nejen) fotodek je znát. Za svými díly si stojím. Nad každou dekou trávím obrovské množství času, vybírám nejkvalitnější látky a tvořím kombinace podle přání zákazníka, ale tak, abych do nich dala kus sebe a vytvořila originální a vkusný kousek. Hranice mezi krásným výrobkem a kýčem je velmi tenká....
Taková deka s fotkami totiž není jenom kus ložního prádla na přikrytí... je to nádherný osobní dárek, který v sobě nese množství času a energie lidí, kteří se zasloužili o její vznik za jediným účelem - udělat opravdovou radost někomu, koho mají rádi...
Každopáně proč to všechno píši. Chtěla bych Vám, osvětlit, kolik času, lásky a práce je do každé deky vloženo:
1) Barevné ladění a látky
Většinou to všechno začne e-mailem nebo telefonátem. Ochotně zodpovím všechny dotazy. Pak následuje další komunikace. Většinou je velmi dlouhá a nezůstává u jedné zprávy. Dohodneme se na barevném ladění, navzájem si vyměním odkazy na konkrétní látky a internetové obchůdky, dohodneme se na rozměru. Hledáme vhodný styl tak, aby ladil a krásně zapadl na místo, kde bude budoucí deka "bydlet". Vybírám látky v kamenných obchodech i na internetu, posíláme si zprávy a odkazy, esemeskujeme a dohadujeme, zda tato nebo tamta kombinace ano, či ne. Nejraději ovšem mám, když dostanu volnou ruku :-)
Přiznám se, že občas úplně nesouhlasím s představami zákazníka a udělala bych věci jinak. Ale názor zákazníka vždy respektuji. Největší radost mám z projektů, které jsou společným dílem a výsledkem dokonalé spolupráce a shody obou stran. To je třeba tento projekt: https://www.fler.cz/zbozi/deka-s-fotkami-9-fotografii-a4-4001828
Cenové rozpětí látek je taky velmi různé. Když jsem se šitím začínala, nebyl tak velký výběr. Nyní je výběr obrovský a také ceny se velmi různí. Pohybují od 160,- Kč/m až ke 400,- Kč/m a více za autorské látky. Ty dražší jsou většinou menší šíře (110 cm), vyšší kvality (neplatí vždy!) a zajímavějšího designu. To ovšem neznamená, že nemůže vzniknout nádherná deka za nižší cenu. Velmi ráda používám obě varianty, tzn., že kombinuji dražší a levnější látky.
2) Fotografie
Pak dojde na výměnu fotografií. Většinou zákazníci pošlou fotografie elektronicky. Pokud je v digitální podobě nemají a chtějí použít fotografie starší, zašlou je poštou v obálce. Pak vše předám mému drahému manželovi - ten fotografie upraví a připraví k tisku, popř. ty papírové naskenuje. Pak odešlu fotografie k tisku do copycentra. Zkoušela jsem je i tisknout doma na tiskárně na fólie a zažehlit, ale jednoznačně kvalitnější je tisk a následné zalisování těžkým lisem přímo k tomu určeným v copycentru. Fotografie většinou používám černo-bílé nebo v barevném ladění (většinou sépiovém), ale už jsem šila i deky a hlavně polštáře barevné. Pokud byste chtěli barevné fotky, je dobré, aby fotky byly tématicky nebo barevně trošku sladěné. Skvělé jsou fotografie od profesionálního fotografa.
Kromě fotografií můžete použít i např. malby svých dětí a nakombinovat dětské výkresy s fotografiemi. I taková dílka jsou velmi povedená.
Další zajímavost, kterou často dělám je, že do dek zakomponuji kromě fotek i kousky starých látek - např. krajku z dětské zavinovačky nebo kousíček zástěrky ze školky či povlečení z postýlky.
Na dekách jednoznačně působí lépe, když jsou fotografie ve stejném stylu - buď převedené do černo-bílé barvy nebo do sépiového odstínu. Barevné fotky vypadají dobře, pokud jsou všechny focené ve stejném stylu - např. svatební fotografie, studiové fotografie miminka apod. Jinak použití barevných fotografií moc nedoporučuji i tady platí, že hranice mezi dílem a kýčem je velmi tenká.
3) Návštěva kamenné prodejny
I když se se zákazníkem dohodneme na látkách, které se dají objednat na internetu, je lepší látky vidět na vlastní oči a nakombinovat je přímo v kamenné prodejně. Popřípadě objednat základ v e-shopu a zbytek doladit přímo v některé z prodejen s metráží. To je další, poměrně časově náročná část. Většinou neskončí u návštěvy jedné prodejny. Vyrážím na obchůzky a pak v prodejnách pobíhám s rolemi a zuřivě přikládám a kombinuji látky. Často také odesílám zprávy z telefonu a online konzultujeme látky přímo se zákaznicí.
4) Příprava látek
Látky jsou konečně doma a stejně tak vatelín, kterým deky vyplňuji. Nejdříve je látky potřeba pořádně vysrážet a vyprat tak, aby nepouštěly. Pokud látky pouští, nehodí se na patchwork použít. Některé kolegyně patchworkářky doporučují látky vyprat všechny společně. Já peru podle barev zvlášť. Pokud mám látky v menších kusech, srážím je jenom tak, že látku vložím do hrnce a přeliji vodou z rychlovarné konvice. To je takový šok, že se látka zaručeně už nikdy víc nesrazí. Vysušené látky pečlivě vyžehlím, odříznu okraje, seskládám a zarovnám, aby se daly řezat krásné rovné pruhy. Na patchwork se používá většinou 100% bavlna.
5) A pak to vypukne
Vytáhnu řezací podložku, tři různé řezáky a pustím do díla. Některé deky jsou jednodušší , jiné mají složité vzory. Více práce dají deky složené z nahodilých čtverců a obdélníčků a vůbec nejvíc práce dají deky, ve kterých jsou zakomponovány složité patchworkové vzory, jako jsou různé hvězdice, šití na papír apod. Možností je nekonečné množství. Každopádně - i nad tou nejjednodušší dekou, resp. pouze topem (vrchní částí deky) strávím celý den. Je potřeba fotky oříznout, připravit si přesný nákres s rozměry, nařezat látky a pak sešívat. Poslední švy na topu už velmi často měří až 200 cm, resp. více, protože je třeba počítat s přesahem, kvůli prošívání.
6) Sandwich
Jakmile je top (svrchní - dekorativní část deky) hotový, následuje skládání sendviče. Sendvičem se nazývá složení všech tří vrstev dohromady - spodní podkladové látky, vatelínu a a ušitého topu. Zdatným a neocenitelným pomocníkem je mi přitom pingpongový stůl :-D Ano, čtete dobře. V mém šicí ateliéru mám obrovský zelený pingpongový stůl. Je totiž tak velký a látka po něm dobře klouže, že mi umožní, abych celou deku rozložila a navrstvila. Pak následuje dlouhé vyhlazování a natahování, aby nezůstaly žádné faldíky. Nakonec příjde na řadu stará známá stehovka a jehla. A celé dvoumetrové dílko pečlivě a poctivě RUČNĚ prostehuji tak, aby se vrstvy ani nehnuly.
Ručně sestehovanou deku oříznu a na řadu přichází opět šicí stroj. Tentokrát nebude šít, bude prošívat. Deky prošívám většinou ve švech. Pod ramenem stroje je třeba deku srolovat do ruličky, prošít do poloviny a pak celé dílko otočit a sešívat zase od poloviny ke kraji. Pak znovu totéž, ale kolmo k prošitým švům.
Když mám hotovo, pustím se do pečlivého párání všech pracně nastehovaných ručních stehů :-D
8) Ukončení
A jde se do finále. Nejdříve deku přeměřím a seříznu okraje tak, aby byla všude stejně široká a dlouhá. Pak si připravím lemovací proužek. Ten našívám z rubové strany deky, vypracuji rohy a pak přeložím, zajistím sponkami a zašiju na líci. A pak je konečně hotovo.
Úplně nakonec deku očistím samolepicím válečkem od nití a případných nečistot, které se nalepily při manipulaci a následuje focení. Vyfotit deku není vůbec jednoduché. Chtělo by to velký ateliér nebo alespoň možnost "vzít deku na procházku" a vyfotit ji někde na dekorativně působicím starém plotě nebo na louce... to bohužel většinou nevyjde a tak jsou fotografie to, co bych opravdu chtěla do budoucna vylepšit.
Nakonec deku zabalím, převážu mašlí a vystavím na Fleru :-)
Od prvního e-mailu po odeslání k zákazníkovi uplyne nespočet hodin. Od konzultací o barvě, přes objednání látek, návštěvy kamenné prodejny, praní, srážení, žehlení, řezání, šití, sestavování, stehování, prošívání, párání stehů, šití okraje až po zabalení a odeslání... ale jsou to promě nádherné a šťastně strávené chvíle :-) A děkuji Vám za ně.